Dopis budoucímu "Já" od Anny N. z 6. třídy ze ZŠ generála Františka Fajtla

Moje budoucí já,

doufám, že se ti daří dobře a máš psa, jak jsme se domluvily. I když jsi na vše, co má srst, alergická. Život tady v minulosti se ti možná ani nechce vybavovat, ale někdy musíš zavzpomínat na to, co se stalo, abys byla silnější. Také doufám, že školu stát a obecně lidé nezanedbávají, protože inteligence a důmyslnost nás dovedou buď k vítězství, nebo k záhubě. Věřím, že spíše k vítězství, ale nikdo nikdy neví.

Když jsme u tématu škola, jen předpokládám, že ti ve tvé staré kedlubně nic ze školy nezbylo. Ale ani já nemám dodělanou školu. Třeba 2. světová válka. Tu jsme sice neprobírali, ale ani nezažili. I když tvoje, i vlastně moje sestra, ji má moc ráda.

Jak víš, píši ti tento dopis v roce 2020, což je velice krásné datum. V roce 2020 se slaví něco krásného, ale zároveň se děje něco příšerného. Nechci sem toto příšerné období zatahovat, ale jen abys věděla. Ale krásné věci je vždy dobré slyšet. V tvém případě číst. Dne 30.3 2020, což je mimochodem také krásné datum, se slaví 100 let české vlajky. A pokud se divíš, jak to vím, prostě to vím, a až si toto budeš číst, můžeš si spočítat kolik let má Česká republika svou vlajku. Pokud ji ještě mají. Upřímně teď je spíše doba smutku a já jsem zrovna ve stejném smyslu úvahy. Ale každý teď je možná takový.

Když jsme u státu a demokracie, doufám, že máš dost peněz na pokrytí daní a všech výdajů a že ses nezadlužila. Protože to bych ti neodpustila. A samozřejmě dobrou práci, která tě baví a má vše, co potřebuješ. Pokud by ses ptala, jak se asi tvoje mladší já cítí, tak teď má deprese. Pokud bys měla taky deprese nejlepší je pořádně se vyběhat, cvičit, jít na procházku nebo si číst. A jestli budeš lepší než já, a překonáš můj rekord 5 knih za 2 týdny, tak ti tleskám. Pokud si nevzpomínáš, ty knihy, které jsi ty četla a nastavila rekord, byla jedna velká sága tvořená ze 6 knih, která mě teď moc baví.

Jestli máš ještě ráda knihy, nezapomeň poděkovat mé kamarádce Emě a také doufám, že jsi stále s mojí a tvou bývalou třídou ze základky stýkáš. Já je neviděla 3 týdny a už se mi po nich stýská. Je totiž dobré vidět známé tváře. Určitě si vzpomínáš, že jsme byli nejpočetnější třídou v našem ročníku, nebo naše hádky a kluci jak se prali, jen tak ze zábavy. Ty časy mi chybí. Teď jsme jiní. Asi to jsou ty technologie, protože bych si nikdy nepřipustila, že se my (jako naše třída) mění. Teď se bojím, že přijdu do školy a všichni budou k nepoznání. Drž mi palce, že to takové nebude.

Na závěr ti chci něco důležitého říct - užívej si života a nenech si ho vzít tím, že tě někdo vytočí nebo že si myslíš, že život nemá smysl jako já předtím. Život má totiž vždy smysl.

Není důležité, na jakém stupni jsi začal, důležité je, kam až dojdeš.

Uvidíme se příště

Tvoje já z minulosti

PS: I když se lidé mění pořád, nezapomínej, že lidé, které znáš a miluješ, k tobě budou vždycky chovat city, jako když jste se poznali poprvé. Bez pochyb nelze přežít život, ale věřit můžeš pořád. A proto ti říkám jednu moudrou radu, jestli najdeš, co hledáš, nezastavuj se a jdi kupředu.